Profil evenka

Arboretum(arbor=strom) je sbírka živých dřevin resp. zvláštní botanická zahrada specializující se na výzkum a pěstění dřevin. Mívá buď parkovou úpravu, nebo může být výsadba prováděna podobně, jako je tomu u zakládaných lesních porostů, např. u arboret, sloužícím k výzkumným účelům. Arboretum může být specializované na jednotlivé rody (čeledi apod.) jako dendrologická sbírka, na dřeviny určitého území, nebo může být všeobecné, zaměřené na všechny dřeviny bez rozdílu. Arboreta vědeckovýzkumná kladou důraz především na přesný původ rostlin, jejich dokonalou evidenci, pravidelné sledování a vyhodnocování. Arboreta okrasného typu kladou důraz především na zahradní architekturu a jsou odborně méně náročná. Velmi rozšířená jsou arboreta při různých odborných školách, sloužící jako didaktická pomůcka při výuce a poznávání cizích druhů.

Koněspřežná dráha (koňka) byla předchůdcem dnešních železnic a elektrických tramvají. Jednalo se o vozy tažené po lehkém železničním svršku koňským potahem. Byly budovány počátkem 19. století po celém světě. Na českém a rakouském území byla takto vybudována v roce 1825 dráha České Budějovice–Linec, první veřejná železnice na evropském kontinentě. Na území tehdejší rakouské monarchie v té době existovalo již několik soukromých koněspřežek - ve Štýrském Hradci byla koněspřežná dráha pro dopravu rudy postavena už v roce 1810. Další významnou koněspřežní železnicí na českém území byla pražsko–lánská dráha, zprovozněná v úseku Dejvice–Kladno roku 1830.

Hlavní myšlenkou bylo snížení dopravních nákladů. Kůň byl po kolejích díky snížení jízdních odporů schopen utáhnout mnohanásobně těžší náklad, než na formanském voze.

Éra koněspřežných drah ale trvala jen krátce a ještě v první polovině 19. století byly vytlačeny parostrojní železnicí.

V městské dopravě se koněspřežné tramvaje uplatnily v druhé polovině 19. století, nahrazeny byly parními a později (na přelomu 19. a 20. století) tramvajemi elektrickými.

Botanická zahrada je umělá vysazená zahrada, kde se pěstují rostliny. Sbírky rostlin slouží jak širší veřejnosti, tak i pro studium a výuku. Hlavním úkolem všech botanických zahrad je ochrana genofondu rostlin. Větší botanické zahrady také plní funkci městské zeleně. 

V botanické zahradě se pěstují domorodé i cizokrajné rostliny pro studijní, vědecké a ochranné účely a obvykle i proto, aby byly zpřístupněny veřejnosti.