Koná se zde mnoho akcí.
Ukázat na mapě.
|
12.04.2011 19:47:49 |
Poloha: 220 metrů nad mořem
Dostupnost: Dostupné autem po celý rok
Nachází se na východním okraji města v blízkosti vlakového nádraží ČD (viz Digitální mapa). Odjíždí odtud všechny autobusové spoje jak dálkové, tak i do obcí prostějovského regionu.
Ukázat na mapě.
|
12.04.2011 19:42:59 |
Národní dům v Prostějově, významná kulturní památka České republiky, první skutečně monumentální stavba Jana Kotěry, patří ke skvostům české a moravské moderní architektury 20. století. Myšlenka stavby českého společenského a kulturního centra byla v Prostějově na konci 19. století chápána jako důležitá místní otázka. Realizace tohoto dlouhodobého projektu byla náročná finančně i koncepčně. V roce 1905 vyústila v založení Družstva pro postavení spolkového domu, v jehož čele stanul František Kovářík. Tohoto podnikatele, spolumajitele továrny na výrobu zemědělských strojů a politika lze označit za duši celého projektu. Také jméno Karla Vojáčka, prostějovského lékárníka a starosty, nesmí být v této souvislosti opomenuto. Ve své závěti odkázal na „zbudování českého divadla v Prostějově“ částku 20 tisíc zlatých, která se společně s darem jeho manželky Karly stala rozhodujícím příspěvkem pro uhrazení nákladů na stavbu.Na počátku roku 1905 navštívil Prostějov tehdy třiatřicetiletý architekt Jan Kotěra a spolu s významnými představiteli města vybral nejvhodnější stavební parcelu. V prosinci téhož roku Družstvo definitivně objednalo u Jana Kotěry zpracování dokumentace pro Národní dům. Slavnostní položení základního kamene ke stavbě se uskutečnilo 24. května 1906 a na podzim 1906 se podařilo Národní dům zastřešit. Práce na interiérech začaly na jaře 1907, aby obecní výbor mohl během listopadu převzít Národní dům do majetku města. Slavnostní otevření se konalo 30.listopadu a 1.prosince 1907. Již první reakce návštěvníků svědčily o tom, že se vyplatily všechny složité peripetie příprav včetně odvážného zadání stavby mladému architektovi. Secese, moderní umělecký směr doby, se v českém kontextu teprve prosazoval, stejně jako mladý architekt z pražské UMPRUM. Riziko mohla představovat i jeho spolupráce s kolegy, které si sám zvolil. František Kysela provedl malířskou výzdobu salonků a barevná sgrafita na fasádě, Jan Preisler namaloval pro vestibul dvě rozměrná plátna Sen dívky a Sen jinocha, na sochařské výzdobě se podíleli bratři Stanislav a Vojtěch Suchardovi, Karel Petr vytvořil pro restauraci působivý reliéf Tři Grácie. Všechny prostory domu zdobila secesní svítidla, jež podle Kotěrových návrhů vyrobil Franta Anýž. Nic nebránilo tomu, aby se monumentální stavba stala přesně tím, čím ji chtěli její duchovní tvůrci i její realizátoři mít: společenským a kulturním srdcem města.Již celé století plní Národní dům sen generací českých vlastenců a spoluvytváří společenské i kulturní dějiny města. Národní dům má však také své vlastní stavební dějiny. Výrazný zásah do jeho podoby podle návrhů profesora brněnské německé techniky Emila Traquilliniho za 2. světové války znehodnotil geniální architektonické dílo a ubral mnoho z jeho secesní působivosti. Necitlivá přestavba poznamenala především divadelní trakt, z něhož byly odstraněny prakticky všechny zdobné prvky – štuková výzdoba, monumentální osvětlovací kandelábry, mosazná svítidla a vitráže. Osobité rysy Kotěrova jedinečného díla vzaly za své. Poválečné chátrání trvalo až do roku 1956. Opravy naplánované na období čtyř let se protáhly až do roku 1969. Další období renovačních prací začalo v roce 1985. Nutná údržba a nejrůznější technické modernizace spotřebovaly finance, ale i energii realizátorů. Návrat k secesní kráse budovy byl v nedohlednu. V roce 1995 vznikl Program záchrany kulturní památky Národního domu v Prostějově inovovaný koncem 90. let. Byly opraveny střechy a fasády, došlo k zásadním změnám v technickém zařízení objektu včetně složité rekonstrukce vytápění divadelní části a k mnoha dalším úpravám.Významným impulsem k mimořádným renovačním zásahům se stalo stoleté výročí otevření Národního domu v Prostějově. Jakýmsi předznamenáním těchto příznivých proměn se v roce 2002 bylo navrácení monumentálních osvětlovacích kandelábrů na balkon divadla. V listopadu 2005 byla otevřena zrekonstruovaná secesní kavárna, která se zaskvěla především návratem původních lustrů a jejich replik. V květnu 2006, symbolicky přesně sto let po slavnostním zapuštění rýče ke stavbě Národního domu, se na půl roku uzavřela jeho divadelní část, aby mohly proběhnout rozsáhlé renovační práce, na které v létě 2007 navázala oprava restaurace. Nároní dům je však trvalou výzvou řemeslníkům a stavebníkům k odhalení jeho celé původní secesní krásy. Ojedinělé architektonické dílo, které patří k nejvýznamnějším památkám České republiky, se díky stálé péči města Prostějova stává moderním multifunkčním prostorem. Městské divadlo v Prostějově hostí známá a renomovaná divadla, avšak poskytuje zázemí i ochotnickým souborům či školním akademiím. Obecně prospěšná společnost Národní dům Prostějov poskytuje širokou škálu služeb. Zrenovované prostory lákají obyvatele města i turisty. Národní dům je proměnlivou, jedinečnou a nezastupitelnou scénou každodenního prostějovského kulturního i společenského dění.
Ukázat na mapě.
|
12.04.2011 16:52:02 |
Plány postavit Novou radnici, která je nyní dominantou náměstí T. G. Masaryka, vznikly v letech 1909 – 1911. Jejích autorem byl profesor techniky z Brna, Karel Hugo Kepka. Se stavbou se začalo hned v posledním jmenovaném roce a dokončena byla roku 1914. Celá stavba vznikla rozhodnutím městského zastupitelstva za přispění především prostějovských stavitelů Rudolfa Konečného a Josefa Nedělníka, sochaře Josefa Bernauera, autorem štuk je Vladimír Pleský a nábytek dodal Robert Kořalka.
Při pohledu na radnici zaujme její řešení s věží, asymetricky stojící vpravo od vstupu. Má výšku 66 m, měděnou kopuli a její součástí je orloj. Věž původně měla stát uprostřed, důvod proč tomu tak není je ten, že před stavbou radnice byly vykoupeny jen dva domy a jejich pozemky, na jejichž místě dnes radnice stojí. Byla postavena věž a levé křídlo. Pravé křídlo se dostavět již nepodařilo, protože třetí dům, kde křídlo mělo stát, se vykoupit nezdařilo.
Kolem hlavního schodiště je vidět bohatá dekorace, stejně tak v reprezentačních místnostech v prvním a druhém patře. Stěny jsou většinou obloženy dřevem, torgamentem či umělým mramorem a krby jsou zhotoveny z kararského mramoru.
Při vstupní straně radnice jsou umístěny pamětní desky věnované Edmundu Husserlovi a Matěji Rejskovi.
Ukázat na mapě.
|
12.04.2011 16:45:38 |
Podél Hloučely se táhne lesopark ve kterém je dětské hřiště a hospůdka. Houčela zde takzvaně meandruje.
Ukázat na mapě.
|
12.04.2011 8:26:06 |
Park Kolářovy sady v Prostějově byl zřízen v roce 1932. Je umístěn v rovinném terénu , jeho plocha je 4,9ha. Park se nachází v jihozápadní části města. Sady vznikly z bohatého odkazu prostějovského mecenáše Theofila Kolarze, soudce zdejšího soudu, který zemřel 24. 12. 1908 a je i se svou matkou Aloisií pohřben v severních arkádách prostějovského hřbitova. Pocházel ze starého rodu v Laškově, kde se 15. 4. 1851 na zámku narodil. Na zámku má pamětní desku. Dal uměleckými díly bohatě zkrášlit kostel Povýšení sv. kříže. V soudních spisech se podepisoval jako Bohumil Kolář. V západní části parku byla v šedesátých letech vystavěna hvězdárna, situovaná na oválném prostranství, které slouží pro sportovní a společenské vyžití. Do let 1955-62 se datuje i současná úprava oválu. V roce 2002 zadal Městský úřad vypracování projektové dokumentace a dokumentace pro stavební povolení. Rekonstrukce parku měla být provedena v následujícím roce, městské zastupitelstvo však neuvolnilo finanční prostředky, snad prý až v roce 2004. Z hlediska porostní skladby a zastoupení jednotlivých dřevin je park dendrologicky bohatý. Z dřevin cizího původu jsou zastoupeny např. liliovník tulipánokvětý, lípa americká, dřezovec trojtrnný, převislá forma jerlínu japonského a vilín virginský. Podél hlavní pěší trasy jsou vysázeny břízy bradavičnaté ve formě stromořadí. Bříza bradavičnatá - Betula verrucosa je menší až středně vysoký strom, tenké konce větví jsou převislé. Má nápadně bílou kůru s velkými příčnými čočinkami, ve vyšším věku se na bázi kmene vytváří silná, tvrdá borka. Mladé letorosty jsou drsné, bradavičnaté, poseté voskovými žlázkami. Raší v březnu až v dubnu. Kvete současně s rašením listů, květy jsou jednodomé ve válcovitých jehnědách. Plody jsou nažky s trojcípými šupinami ve funkci křídla a vytvářejí rozpadavá šišticovitá plodenství. Je to evropská dřevina, rostoucí od Italie a Balkánu až po Skandinavii, roste i v Gronsku, na východě proniká až do Sibiře, v Alpách roste ve výškách přes 1 800 m n.m. Je to jedna z nejskromnějších dřevin. Je velmi světlomilná, dřevo má žluté až načervenalé, dosti tvrdé, tuhé a pružné. Používá se v nábytkářství, řezbářství apod. Lípa americká – Tilia americana se vysazuje v parcích, mezi ostatními lípami vyniká svými velkými listy(10 - 12cm), spodní strana listů je hladká a světle šedě zbarvená. Kvete koncem června, květy má světle žluté, s pěti korunními lístky. Květy krásně voní, rostou v převislých chomáčích až po deseti, každý chomáč má protáhlý palist až 10 cm dlouhý. Plody jsou kulovité , světle šedozelené. Strom pochází z východní části Severní Ameriky. K nejkrásnějším stromům v Kolářových sadech patří liliovník tulipánokvětý Liriodendron tulipifera, v nejnovějších odborných publikacích uváděný pod českým názvem lyriovník či tulipánovník. Je to statný strom až 30 m vysoký, vytváří pyramidální nahoře zaoblenou a poměrně rozkladitou korunu světle zeleného vzhledu. Listy jsou až 15cm dlouhé, stejně široké, na podzim krásně zežloutnou a opadají, mají nezaměnitelný čtyřlaločnatý tvar, báze čepele je uťatá. Svrchní strana listu je intenzivně zelená, rub světleji zeleně zbarvený. Oboupohlavní květy jsou tulipánovitého tvaru, jsou až 6cm dlouhé s devíti okvětními lístky (tři jsou zelené, ohrnuté, šest světle zelených s oranžovými pruhy u báze), četné tyčinky s dlouhými oranžovými prašníky jsou uspořádány do spirály. Kvete v červnu až v červenci. Plody sestávají z několika okřídlených semen a vytvářejí šišku z kopinatě a čárkovitě tvarovaných jednotlivých plodů - nažek, v době zralosti se plodenství rozpadá a semena jsou roznášena větrem. Strom pochází z východní části Severní Ameriky, do Evropy se dostal poprve v sedmnáctém století. Používá se jako okrasná dřevina, ale i v pokusných výsadbách jako užitková pro papírenský průmysl. Liriodendron tulipifera je blízkým příbuzným šácholanu - magnolie, patří do čeledi šácholanovitých. Nenápadný stromek je vilín virginský – Hamamelis virginiana. Patří do čeledi vilínovitých, tato čeleď je vývojově velmi stará, její zástupci jsou známy již z křídy. Vilín virginský má listy podobné listům lísky, květy jsou čtyřčetné, světle žluté, pentlicovité, úzké. Pozoruhodné je, že kvete pozdě na podzim a plody zrají až v příštím roce. Plody jsou tvrdé dvoupouzdré tobolky. Vilíny jsou pomalu rostoucí dlouhověké dřeviny. Listy a kůra jsou léčivé.
Ukázat na mapě.
|
12.04.2011 8:17:20 |
V roce 1823 nechal městský syndik Jan Spanie na městských valech vysázet akátovou alej. Občané prostějovští věnovali zakladateli sadů obelisk, který zhotovil místecký kameník Jan Heinrich. K prvnímu průlomu do hradeb došlo v roce 1865 u Olomoucké brány, kde stavitel Jan Pospíšil postavil honosný dům, který tehdy patřil v Prostějově k největším. Je to dnešní dům na Hlaváčkově náměstí číslo 1. V roce 1869 povolil obecní výbor demolici hradeb v Knihařské ulici, roku 1872 rozhodl tentýž orgán o odstranění hradeb ve východní, jižní a západní části města. V roce 1874 pak o tom, že po obou stranách valu bude zřízen městský park. Josef Ošťádal pořídil situační plán, Josef Šeha na jeho základě vypracoval návrh na sadovou úpravu. Už v roce 1882 byl zasypán příkop kolem Vápenice, v roce 1884 Sadařský a okrašlovací spolek v Prostějově požádal o rozkopání celého valu, a od roku 1892 byl celý prostor postupně upravován v sady. Téhož roku byly městské sady pojmenovány jménem národního buditele Josefa Jungmanna. V roce 1895 byl v parku uložen bludný kámen z finské žuly, který byl přivezen z Háje ve Slezsku. V roce 1934 byl Spaniův památník přestěhován ze západní části parku do části východní, kde se na něj můžete podívat. Na jeho původní místo byl postaven v roce 1935 pomník Bedřicha Smetany od prostějovského sochaře Jana Třísky. Pomník byl zřízen péčí Sdružení prostějovských hudebníků. V roce 1966 publikoval v Aktech přírodovědecké fakulty Palackého univerzity v Olomouci docent O.Mrkos Dendrologické poznámky z Prostějovska. V části věnované Smetanovým sadům konstatuje, že v tomto celkem dobře udržovaném parku bylo zjištěno celkem 57 druhů dřevin. V roce 1970 bylo v jihozápadní části parku postaveno víceúčelové kino Metro a v témže roce provedla Flora Olomouc rozsáhlou rekonstrukci sadů. Tehdy se změnilo taxonomické složení dřevin. V roce 1978 publikoval ve Zprávách vlastivědného muzea v Prostějově docent F. Nováček Dendrologický příspěvek z Prostějova. Mimo Smetanových sadů popsal autor stati i dřeviny rostoucí na náměstích Hlaváčkově, Vojáčkově, Skálově, Floriánském, nám. Dr.O.Přikryla. Poslední větší úpravy provedla zahradnická firma z Bystřice pod Hostýnem v roce 1990. V parku jsou vzrostlé stromy s košatými korunami, proto je celá plocha zastíněná. Park má rozlohu 17 000 m2. Všimněme si teď některých zajímavých dřevin ve Smetanových sadech. Jsou to skupiny tisů, dřezovec trojtrnný, nahovětvec dvoudomý, platan javorolistý, jírovec červený. Pozornost zasluhuje nepochybně jinan dvoulaločný. Tento strom vám chceme představit podrobněji. Jinan dvoulaločný - Ginkgo biloba patří do čeledi jinanovitých. Ačkoli má tato čeleď pouze jednoho zástupce, zkamenělé nálezy ukazují, že podobné rostliny byly kdysi před přibližně 150-200 milióny lety velmi rozšířené ve všech částech světa. Jinan dvoulaločný pochází ze severovýchodní Číny. Do Evropy byl přivezen v roce 1730 z východoasijských zahrad. Nejdříve byl vysazován v Nizozemsku, v Anglii, později ve střední Evropě. Strom má široké, klínovité, většinou dvoulaločné listy s rovnoběžnou žilnatinou. Je dvoudomý, samčí květy jsou žluté a rostou v jehnědách, samičí jsou kulovité, zelené, na dlouhých stopkách. Plodem je žlutozelená peckovice na dlouhé stopce, po rozmáčknutí páchne a má dvouhrannou pecku. Jinan bývá zařazován mezi rostliny nahosemenné, ale na rozdíl od ostatních zástupců nahosemenných má dva děložní lístky. U převážné většiny nahosemenných listy na podzim neopadávají, listy jinanu však na podzim krásně zežloutnou a opadají. Nejdříve u stromů samčích, později samičích. Semena nejsou jedovatá, lisuje se z nich olej. Z listů se připravuje extrakt, který má příznivý vliv na krevní oběh. Dřevo je téměř bílé, vyrábějí se z něj šachové figurky a hračky. Strom poprvé popsal a zařadil do botanického systému Karl von Linné, švédský přírodovědec, který žil v osmnáctém století. Odborný název pochází z přepisu čínského jména yin-kyo , což znamená stříbrný plod. S tímto pozoruhodným stromem se sejdeme i v dalších prostějovských parcích.
Ukázat na mapě.
|
12.04.2011 8:13:58 |